Blog
Klíčovým prvním krokem je popsání výzkumného problému. Ať již tvoříme dotazník sami, anebo ve spolupráci s výzkumnou agenturou, jasná definice toho, s čím nám výzkum má pomoci, resp. na co chceme získat odpovědi, umožní efektivně se respondentů ptát. Kromě samotného designu výzkumu je podstatné i dotazovací prostředí. To by mělo umožňovat ptát se respondentů způsobem, který je uživatelský přívětivý, a výzkumníka na druhé straně by nemělo zásadně omezovat v možnostech.
1. Buďte struční a věcní. S rostoucí délkou dotazníku klesá pozornost respondentů a tím i kvalita výsledných dat.
2. V případě online výzkumů umožněte kvalitní dotazování na mobilních zařízeních. Obliba vyplňování na mobilech stále roste.
3. Dbejte na jasnou formulaci otázek. Otázky by měly být jednoduché a srozumitelné. V praxi to znamená, že se snažíme o nejjednodušší formulaci, která vede k jednoznačnému pochopení toho, jak byla otázka zamýšlena. Častým nešvarem je ptát se na více věcí najednou. Ptejte se raději postupně.
4. Dotazníky nejsou školní testy. Nesnažte se respondenty za každou cenu nachytat. Nejběžnějším chytákem jsou otázky se záporem, tedy např. „co nedělají“, „s čím „nesouhlasí“. Pokud se záporu nelze vyhnout, měl by být co nejlépe viditelný (například tučně, velkými písmeny), aby bylo těžké jej přehlédnout.
5. Přizpůsobte formulace cílové skupině. Zcela jistě použijeme jinou úroveň jazyka, pokud jsou cílovou skupinou výzkumu děti, nebo v případě, že jde o IT profesionály.
6. Dejte pozor na ovlivnění odpovědí. Častou chybou bývá návodnost nebo zabarvenost otázky. Zvažte, zda na otázku odpovídá pouze relevantní část vzorku a zda jsou schopni na ni odpovědět zvoleným způsobem. Nerelevantní otázky snižují vypovídající hodnotu odpovědí. Naopak příliš úzká cílová skupina může mít dopad na celkovou interpretaci otázky. Podobný vliv mají i chybějící možnosti odpovědí.
7. Snažte se respondentům ulehčit vyplňování. Dotazník by měl být strukturovaný do logických celků, případně v konkrétních částech dle logické posloupnosti, např. od obecného ke konkrétnímu.
8. Pokud to není nezbytné, tak se vyhněte opakovaným otázkám, které jsou téměř stejné (například jen drobně odlišný úhel pohledu). Opakované otázky respondenty unavují, a pokud jsou navíc velmi detailní, tak je pro ně těžší odpovídat kvalitně.
9. Vybírejte vhodné typy otázek. Jednotlivé typy umožňují získat různé druhy informací. Např. otevřená otázka nám poskytne spontánní odpovědi, ale např. otázkou se škálou jsme schopni zjistit sílu souhlasu. V závislosti na dotazovací metodě ale někdy není možné použít všechny dostupné typy.
10. Různorodost otázek pak – podobně jako kvalitně formulované znění – také pomáhá předcházet ztrátě pozornosti respondentů.
